Nejčastější výživové mýty

Co je pravda a co už dávno neplatí

Když přijde řeč na výživu, má snad každý svůj vlastní „osvědčený“ názor. A není divu – strava je něco, co děláme všichni, každý den, celý život. Jenže právě proto kolem ní vzniká nekonečné množství doporučení, zákazů, polopravd i čistých mýtů, které se opakují tak dlouho, až začnou působit jako pravda.

Při tom všem se člověk snadno ztratí a najednou neví, zda si dát banán večer, jestli se z chleba opravdu tloustne nebo zda je cukr horší než jed.

Proto vznikl tento článek – jako přehled těch nejčastějších výživových omylů, které se drží zuby nehty, přestože už dávno neplatí. A možná vás překvapí, jak málo stačí, aby se věci staly jednoduchými. Stačí jen pochopit kontext.

Pojďme na to přátelsky, lidsky a bez zbytečné vědecké omáčky – ale s respektem k tomu, co o výživě skutečně víme.

Mýtus č. 1: „Po sacharidech se tloustne.“

Sacharidy jsou strašákem posledních let. Mnoho lidí má pocit, že pokud chce zhubnout, musí je omezit na minimum. Pravda je ale úplně jinde.

Netloustne se z konkrétní potraviny, ale z dlouhodobého přebytku energie. Je rozdíl mezi sladkým koláčem a miskou ovesných vloček, ale samotné sacharidy nejsou problém. Důležitá je jejich kvalita a celkový kalorický příjem.

A ne — večerní sacharidy se v tuk nemění rychleji. Tělo nepracuje podle času na hodinách, ale podle celkového kontextu.

Mýtus č. 2: „Večer se jíst nemá.“

Tahle věta zní logicky, ale z biologického hlediska to tak není. Metabolismus se večer nevypne a tělo nepřestane pracovat. Přibírá se z celkového špatného nastavení, ne z pozdní večeře.

Večerní jídla jsou naprosto v pořádku, pokud zapadají do celkového příjmu. Problémem většinou není čas, ale to, že mnoho lidí přes den jí málo a večer je dožene hlad. A to pak vede k nájezdům na lednici.

Když jíme pravidelně během dne, večerní hlad zmizí — a s ním i mýtus o „šesté hodině“.

Mýtus č. 3: „Cukr je jed.“

Cukr má špatnou pověst. A ano, jíme ho příliš. Ale označovat ho za jed jen zvyšuje stres kolem jídla.

Cukr jako takový není toxická látka. Je to jen rychlý zdroj energie. Problém vzniká až ve chvíli, kdy přidaný cukr tvoří velkou část jídelníčku a nahrazuje výživnější potraviny.

Jeden dezert zdraví neohrozí. Nebezpečná není troška cukru, ale jeho nadbytek.

Mýtus č. 4: „Gluten je škodlivý pro každého.“

Lepek je pro některé lidi problém — pro ty s celiakií, alergií na pšenici nebo glutenovou senzitivitu. Pro ostatní není důvod se mu vyhýbat.

Mnoho lidí po vyřazení lepku říká, že se cítí lépe. Jenže většinou nejde o lepek, ale o to, že vysadí sladké pečivo, sušenky nebo slané snacky. To by se cítil lépe téměř každý.

Kdo nemá diagnózu nebo jasné potíže po lepkových potravinách, není důvod se lepku bát ani v něm hledat skrytého nepřítele.

Mýtus č. 5: „Tuky škodí a zpomalují hubnutí.“

Mnoho lidí stále věří, že tuky by měly být ve stravě co nejnižší, protože přece „tuk dělá tuk“. Jenže naše tělo tuky potřebuje – a to nejen jako zdroj energie, ale i pro hormonální rovnováhu, funkci mozku a vstřebávání vitamínů.

Nízkotučné produkty nejsou automaticky zdravější. Spíše naopak: často obsahují více cukru či aditiv, aby vůbec měly chuť.

Není potřeba se tuků bát, jen je vybírat s rozumem.

Rostlinné oleje, ořechy, semínka nebo vejce a ryby tvoří základ zdravých tuků, které tělu prospívají. I nasycené tuky mají své místo – jen by neměly tvořit většinu celkového příjmu.

Mýtus č. 6: „Občas je potřeba detox.“

Detoxikační šťávy, čaje a půsty zní lákavě. Ale naše tělo se detoxikuje samo — nepřetržitě, každý den. Díky játrům, ledvinám, kůži a trávicímu systému.

Žádná šťáva nezrychlí to, co organismus už dělá. Můžeme si samozřejmě dopřát lehčí jídla, když se necítíme dobře, ale není to detox. Je to jen odlehčení.

Skutečný „detox“ je dostatek spánku, tekutin, pohybu a méně alkoholu. To opravdu funguje.

Mýtus č. 7: „Více bílkovin vždy znamená lepší výsledky.“

Bílkoviny jsou důležité a jejich mírně zvýšený příjem má mnoho benefitů, zejména při hubnutí nebo pravidelném sportu. Ale extrémně vysoký příjem bílkovin už další benefity nepřináší.

Pro běžného člověka je nejdůležitější vyvážený jídelníček, ne extrémní množství proteinu.

Není nutné protein nijak složitě řešit – jen si hlídat, aby nechyběl.

Mýtus č. 8: „Z chleba se tloustne.“

Chléb má špatnou pověst hlavně kvůli jednostrannému pohledu na sacharidy. Přitom samotný chléb není problém – problém může být jeho množství nebo to, co si na něj namažeme.

Kváskový, celozrnný nebo žitný chléb je hodnotná potravina. Ani bílé pečivo není zakázané, pokud ho jíme s mírou a zapadá do celkového jídelníčku.

Problém není pečivo, ale vrstvy másla, sýrů nebo tučných pomazánek, které se na něm často objeví.

Mýtus č. 9: „Když to není bio, není to zdravé.“

Bio má své výhody, hlavně v oblasti zemědělství a ekologie. Ale bio výrobky nejsou automaticky výživnější.

Hlavní je zase ta pestrost. Zdraví nestojí na tom, zda má potravina certifikát, ale na tom, jak vypadá jídelníček jako celek.

A ano — bio sušenka je pořád sušenka.

Mýtus č. 10: „Hubnutí musí bolet.“

A nakonec jeden z nejvíce zakořeněných mýtů, který dokáže napáchat asi nejvíc škody. Mnoho lidí věří, že cesta k vysněné postavě musí být plná odříkání, drastických diet a tvrdých omezení. Jenže skutečnost je úplně jiná.

Ve skutečnosti funguje úplně opačný přístup. Pomalejší, udržitelnější, laskavější. Ten, který respektuje tělo i psychiku. Bez hladovění a postupnou změnou návyků.

Extrémy sice slibují rychlé výsledky, ale dlouhodobě vedou jen k frustraci, jo-jo efektu a vyčerpání.

Skutečná změna nemusí bolet. Jen musí být udržitelná.

Rovnováha vítězí

Výživa není o zákazu, vině nebo extrémech. Je o rovnováze, rozmanitosti a zdravém přístupu, který respektuje naše potřeby. Mýty znějí někdy přesvědčivě, ale realita je většinou mnohem méně dramatická.

A poselství tohoto článku? …
Zdravé stravování nemusí být složité. Jen je potřeba nenechat se zmást informacemi, které už dávno neplatí.